Hradec Králové

Vojtova metoda

Vojtova metoda je diagnostický a terapeutický systém ovlivňující pohybové poruchy přímo v centrální nervové soustavě (od míchy až po nejvyšší úroveň mozkové kůry), odkud vychází řízení všech pohybů člověka. Tento vstup do CNS je díky stimulaci v přesně definovaných pozicích z přesně určených bodů na těle. Tyto pozice se nazývají modely (reflexní plazení, reflexní otáčení a 1.pozice) a body, které se stimulují, tzv. zóny. Jsou to uměle vytvořené modely, které složil zakladatel metody prof. Vojta. Umělé modely však obsahují modely dílčí, které se skutečně objevují v přirozeném vývoji člověka během prvního roku života, který je pro každého jedince velmi důležitý a je dovršen chůzí.

Stimulace zón v těchto modelech má za následek přesně definovanou odpověď pohybového aparátu a tím jeho optimální aktivaci, což má pozitivní vliv nejen na pohybový aparát, ale také na nervový, kardiovaskulární ale i trávící systém.

Profesor Vojta vyvinul svou metodu při léčbě dětí s mozkovou obrnou, kdy zjistil, že zdravé děti, i ty s mozkovou obrnou mají stejnou odpověď na podněty vyvolané v určitých polohách. U dětí s mozkovou obrnou se poté projevil obrovský efekt terapie, kdy byly děti schopné lépe mluvit a později i chodit. To vedlo k rozvoji metody do dnešní podoby.

Využití metody je tedy hlavně u dětí, ale stejně vhodná je i u širokého spektra diagnóz dospělých. Její výhodou totiž je to, že pacient není aktivně účasten terapie, je nastaven do pozice a poté aktivován z příslušných zón terapeutem.

V rámci Vojtovy terapie se neprocvičují jednotlivé pohybové funkce, jako úchop, otáčení ze zad na břicho nebo chůze. Naopak terapeutická aktivace reflexní lokomoce umožňuje přistup prostřednictvím centrálního nervového systému k pohybovým dílčím modelům, které jsou potřeba pro určitý pohyb nebo úkon. V tomto pohybu jsou pak jednotlivé pohybové funkce přímo obsaženy.

Po terapii Vojtovou metodou má pacient tyto dílčí modely spontánně k dispozici ve větším rozsahu. Díky pravidelnému opakování „správného pohybu“, uloženého v mozku, se zabrání používání únikových pohybů. Únikové pohyby by byly v každém případě jen náhradou za vlastní a žádoucí „správné pohyb“.

Hlavní účinky terapie:

  • Zlepšení rovnováhy těla při prováděných pohybech (zlepšení stability)
  • Vzpřimování těla proti gravitaci
  • Cílené uchopovací a krokové pohyby končetin (tzv. fyzické pohyby končetin)

Terapie také ovlivňuje určité reakce, jako jsou

  • Pohyby jazyka a čelistí
  • Motorika očí
  • Dýchání
  • Polykání (a sání)
  • Regulace funkce močového měchýře a střev.

Indikace:

Metodu lze využít jako základ fyzioterapie prakticky u jakékoliv pohybové poruchy při celé řadě pohybových onemocnění.

Děti

  • Centrální koordinační porucha v kojeneckém věku (př. šikmý krk)
  • Pohybové poruchy vznikající na základě poškození mozku (dětská mozková obrna)
  • Periferní parézy horních a dolních končetin (př. paréza brachiálního plexu, spina bifla,…)
  • Různá svalová onemocnění
  • Funkční poruchy páteře (skolioza)
  • Ortopedické vady (vývojové vady kyčlí, pes equinovarus)
  • Problémy s dýchacími, polykacími a žvýkacími funkcemi (reflux)

Dospělí

  • Ortopedické diagnózy (zmrzlé rameno, artrózy kloubů)
  • Pooperační stavy (operace ramen, kyčlí a kolen včetně totálních endoprotéz)
  • Vertebrogenní onemocnění (bolesti zad, výhřez meziobratlové ploténky, skolioza …)
  • Neurologické stavy (CMP, paréza n.Facialis, periferní parézy, roztroušená skleróza)
  • Migrény
  • Revmatické choroby (morbus Bechtěrev, morbus Scheuermann)
  • Traumata a míšní léze
  • Poruchy pánevního dna (sv.dysbalance a inkontinence) a ovlivnění ženské funkční sterility
  • Respirační onemocnění
  • Pupeční kýla

Kontraindikace:

  • Onkologické stavy, aktuálně ukončená onkologická léčba
  • Těhotenství
  • Akutní onemocnění
  • Průjmová onemocnění a zvracení
  • Vysoké dávky kortikoidů či akutní léčba kortikoidy (nevztahuje se na epilepsii)
  • Těžké mentální poruchy a autismus
  • Doba v očkování